Vypravěčství Alana Copea, amerického veterána z druhé světové války, fascinovalo francouzského komiksového tvůrce Emmanuela Guiberta natolik, že začal vzpomínky svého přítele na mládí v armádě zachycovat do podoby komiksu. Válka v jeho podání je řetězcem z malých, nikoli velkých dějin – paměť vydává jednotlivé scény a portréty lidí, vzpomínky na každodenní život. Způsob, jímž Alan vypráví, společně s Guibertovou někdy úspornou, jindy fotograficky dokumentární kresbou vyvolává dojem, že jsme jako posluchači přímo přítomni jeho vyprávění a obrazy naplněné sugestivní atmosférou se rodí v naší mysli.
Na válce podle Alana není nic velkolepého ani hrdinského. V souhrnu oněch „skrz naskrz pravdivých okamžiků“ však každá událost hraje roli jakéhosi paměťového paliva. Guibert nám tak kromě faktů nabízí i sledování mechanismu paměti „v akci“. Originální, přesné a citlivé zpracování je pak dílem vytříbené grafické alchymie, jejíž ingredience jsou buď povahy přísně dokumentární, jindy zas jen zlehka nahozené autorovou představivostí.